ROMA
Vyjděme i my do nebeského království

Bratru N....., ministrovi. Pán ať ti žehná.
Říkám ti, jak mohu, ohledně záležitosti tvé duše, že to, co ti brání milovat Pána Boha, a kdokoliv ti v tom bude překážet, ať už bratři nebo ostatní, i kdyby tě napadali,
to všechno máš považovat za milost.
A tak chtěj a ne jinak. To považuj za pravou poslušnost vůči Pánu Bohu i mně, protože vím jistě, že toto je pravá poslušnost.
A miluj ty, kdo ti tak činí. A nechtěj od nich nic jiného, než kolik ti Pán dá. A v tom je miluj; a nechtěj, aby byli lepšími křesťany.
A to ať je ti víc než poustevna.
A v tom chci poznávat, zda miluješ Pána a mě, jeho i tvého služebníka, budeš-li toto konat: aby totiž nebyl žádný bratr na světě, který by zhřešil, jakkoliv velice by mohl zhřešit, aby až pohlédne do tvých očí, nikdy neodešel bez tvého milosrdenství, jestliže milosrdenství hledá.
A kdyby milosrdenství nehledal, ty se ho zeptej, chce-li milosrdenství. A i kdyby potom tisíckrát před tvýma očima zhřešil, miluj ho více než mě proto, abys ho přitáhl k Pánu; a vždycky měj s takovými slitování.
A až budeš moci, oznam kvardiánům, že ses pevně rozhodl takto jednat.
Ze všech pak kapitol, které jsou v řeholi a které hovoří o smrtelných hříších, s Boží pomocí o svatodušní kapitule po poradě s bratřími vytvoříme kapitolu podobnou této: "Kdyby někdo z bratří, podněcován nepřítelem, smrtelně zhřešil, ať je pod poslušností vázán obrátit se na svého kvardiána. A všichni bratři, kteří by věděli, že zhřešil, ať ho nezahanbují ani se ho nestraní, ale ať jsou k němu velmi milosrdní a drží ve velké tajnosti hřích svého bratra; protože lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Podobně ať jsou pod poslušností zavázáni poslat ho spolu s průvodcem ke svému kustodovi. A sám kustod ať se o něj milosrdně postará tak, jak by sám chtěl, aby bylo postaráno o něj, kdyby byl v podobné situaci.
A pokud by upadl do nějakého všedního hříchu, ať se vyzná svému bratru knězi. A nebude-li tam kněz, ať se vyzná svému bratrovi, dokud nebude mít kněze, který by ho kanonicky rozhřešil, jak bylo řečeno. A tito ať nemají moc uložit mu jiné pokání než toto: Jdi a už nechtěj hřešit!."
Tento dopis, aby se mohl lépe zachovávat, měj u sebe až do Svatodušních svátků; tam budeš se svými bratry. A s pomocí Pána Boha se postaráte, aby toto i vše ostatní, co je v řeholi nedostatečné, se doplnilo.

Kap. 1. O těch, kteří konají pokání

 Ve jménu Páně! Všichni, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou a milují své bližní jako sami sebe,  mají v nenávisti svá těla s jejich neřestmi a hříchy,  přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista  a přinášejí plody hodné pokání:  Ó jak blažení a požehnaní jsou ti muži a ženy, když toto činí a v tom vytrvají,  neboť na nich spočine Duch Hospodinův a učiní si u nich příbytek a domov,  a jsou dětmi nebeského Otce, jehož skutky činí, a jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista.  
Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu svatém se spojuje věrná duše s naším Pánem Ježíšem Kristem.
Jeho bratry jsme, když plníme vůli nebeského Otce.
Matkami [pak jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí; rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor.

Ó jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích! Ó jak je svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné mít takového Snoubence!  Ó jak je svaté, milé, líbezné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a takového Syna: našeho Pána Ježíše Krista, který položil život za své ovce a modlil se k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi ve světě dal; byli tvoji a mně jsi je dal.  A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; oni je přijali a skutečně uvěřili, že jsem vyšel od tebe, a poznali, že jsi mě poslal.  Za ně prosím a ne za svět.  Posvěť je a požehnej [jim]; pro ně se posvěcuji.  Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne, aby byli posvěceni v jednotě jako my.  A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu ve tvém království. Amen.

Kap. 2. O těch, kdo nečiní pokání

 Avšak všichni ti a ty, kdo nežijí v pokání,  a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista,  ale žijí v neřestech a hříších, jdou za špatnou žádostivostí a špatnými touhami svého těla,  nezachovávají, co přislíbili Pánu,  ale tělesně slouží světu tělesnými žádostmi a světskou starostlivostí:  ti jsou drženi ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky konají,  jsou slepí, protože nevidí opravdové světlo, našeho Pána Ježíše Krista.  Nemají duchovní moudrost, protože nemají Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce,  a je o nich řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích; a: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání.

 Vidí, a nechápou, poznávají, a konají zlo, a [tak] sami vědomě ztrácejí [své] duše.  Pohleďte, slepci, kteří jste oklamáni svými nepřáteli: tělem, světem a ďáblem; protože pro tělo je příjemné hřešit, ale obtížné je sloužit Bohu;  neboť všechny neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu.  A nemáte nic ani v tomto světě, ani v budoucím.  A myslíte si, že nadlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a ani netušíte; tělo slábne, smrt se blíží, a tak se umírá trpkou smrtí.

 A kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv člověk umírá ve smrtelném hříchu, bez pokání a zadostiučinění, pokud může konat zadostiučinění a nekoná, ďábel uchvátí jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a zmatku, jaký nikdo nemůže znát, leda ten, kdo to zakouší.  A všechny schopnosti, nadání, moc a vědění a moudrost, o nichž si mysleli, že [je] mají, budou jim odňaty.  A majetek zanechávají příbuzným a přátelům, kteří si ho odnesou a rozdělí a pak řeknou: "Zlořečená ať je jeho duše, protože nám mohl dát víc a získat víc, než získal."  Tělo sežerou červi, a tak ztratili tělo i duši v tomto pomíjivém světě a půjdou do pekla, kde se budou trápit bez konce.

 Všechny ty, ke komu dojde tento dopis, žádáme v lásce, kterou je Bůh, aby tato výše uvedená, vůni šířící slova našeho Pána Ježíše Krista s božskou láskou laskavě přijali.  A kdo neumějí číst, ať si [je] nechají často předčítat;  ať je svatou činností u sebe uchovají až do konce, neboť jsou duch a život.  A kdo tak neučiní, budou muset vydat počet v den soudu před soudním stolcem našeho Pána Ježíše Krista.






.